Pavlína Brzáková: Psychedelická zkušenost mi připomněla spontánní zážitky ze Sibiřské tajgy

Pavlína Brzáková, PhD je etnoložka a spisovatelka, jednou z našich předních odbornic na šamanismus, známá pro své knihy vzniklé na základě zkušeností z dlouhodobých pobytů se sibiřskými šamany a dalšími etniky. V rámci akce Velký psychedelický pátek jste ji měli možnost slyšet hovořit o pojetí spirituality sibiřských kmenů – Léčivá imaginace, nebo setkání s božstvím? Během svých cest si prožila silné zkušenosti, do kterých patří i ty se změněnými stavy vědomí. Zeptali jsme jí na její názor na situaci kolem psychedelických látek.

Doktorka Pavlína Brzáková vystoupí na nadcházejícím Československém psychedelickém fóru 2019 s přednáškou “Zákonitosti psychedelických stavů”. Nenechte si ujít.

 

Co si myslíte o současné situaci kolem psychedelik nebo změněných stavů vědomí? 

Pokud otázce dobře rozumím, zamýšlíme se nad postojem společnosti k psychedelickým látkám, které nejsou u nás povoleny. Nepovažuji se za úplně kompetentní hodnotit situaci, kterou až tak podrobně a systematicky nesleduji. Spíš mě zajímají samotné změněné stavy vědomí, a těch je možné dosáhnout i jinými cestami, než je pouze užití psychedelik. Zároveň je třeba mít na zřeteli, že žijeme v době globalizace, a ti, kteří si chtějí psychedelika vyzkoušet, mohou je svobodně zakusit v zemích, kde jsou součástí místní kultury. Mnozí sympatizanti těchto látek to tak dělají. Vykonají pouť do vzdálených míst, a tak poznají kulturní kontext, jehož jsou rostliny součástí, což považuji za důležité. I takhle můžeme situaci nahlédnout. Mám nyní na mysli přírodní psychedelika, ne LSD.

Užívání psychedelik má své plusy i minusy. Přestože mě má osobní zkušenost s psychedelickou látkou, konkrétně s liánou ayahuasca, přinesla mnoho dobrého, zažila jsem případ člověka, kterému psychedelické látky naprosto ublížily. Téma se mi jeví natolik závažné, že cítím potřebu všechna pro a proti podrobně prozkoumávat a diskutovat o nich.

 

“Psychedelika by mohla pomoci umírajícím lidem, zažitek může dát jejich životu větší smysl a odejdou s vědomím, že jsou součástí celku, do něhož se zase vracejí.”

 

Jak si představujete ideální společnost z hlediska psychedelických látek a změněných stavů vědomí? V jakých oblastech života, pro jaké účely a kdo by je měl užívat?

Tady mě zaráží obrat „kdo by je měl užívat“. Je třeba vyvarovat se jakékoliv doktríny. Proti dostupnosti zážitku nic nemám, ale viděla bych jej umožněný ve specializovaných terapeutických centrech, kde by seděli skuteční odborníci, kteří by pracovali s klientem v delším časovém horizontu. Při riziku velkých změn, které se mohou v člověku, jenž prošel psychedelickou zkušeností, odehrát, je zapotřebí, aby se mu delší čas věnoval odborník, který ví, co může nastat a jak postupovat při různých možných klientových reakcích.

Kde bych uvažovala, že by mohla psychedelika pomoci, tak u lidí, kteří umírají následkem závažných onemocnění. Zážitek, který psychedelika přinášejí, může dát větší smysl jejich životu a odejdou z tohoto světa s vědomím, že jsou součástí celku, do něhož se zase vracejí. To by eliminovalo jejich utrpení. Zde by ovšem měl být také dodržen princip dobrovolnosti. Ne každý člověk po takovém prožitku touží a je mu otevřený.

 

 

Myslíte si, že psychedelická zkušenost nebo změněný stav vědomí by mohl být součástí profesního vzdělávání v oblasti duševního zdraví či jiných profesí? Jakých?

Stejně jako mají lidé různé povahy a temperament, tak existují rozdíly mezi terapeuty v oblasti duševního zdraví. Někdo je lepší odborník na vztahy a udržení rodiny, jiný na oblast osobnostního rozvoje. Další terapeut může být specialistou právě na poznávání v oblasti spirituality. Pro někoho je psychedelická zkušenost nepřípustná a nebylo by dobré, aby byl k ní v rámci profesního vzdělávání nucen. Psychedelickou zkušenost bych viděla jako vhodnou u psychiatrů, psychologů nebo odborníků pomáhajících lidem s těžkými onemocněními, která jim znemožňují aktivní život. 

Myslíte, že by psychedelické látky mohly mít své místo v náboženské praxi? Měla by např. psychedelická zkušenost být legálně dostupná náboženským představitelům, např. knězům či buddhistickým mnichům?

Upřímně řečeno, nevím. Jednou jsem vznesla podobný dotaz v buddhistickém klášteře v Číně, v provincii Kanton. Výsledkem byla velmi ostrá a odmítavá reakce. Buddhismus a křesťanství mají vlastní cesty, jak dosáhnout mimořádných prožitků. Něco jiného ovšem představuje synkretické náboženství Santo Daime, které vzniklo v roce 1930 na území Brazilské Amazonie a spojilo v sobě katolictví s místními spirituálními tradicemi. Součástí obřadů Santo Daime se tak mohl poměrně přirozeně stát nápoj z pralesní liány ayahuasky s psychedelickými účinky.

Co považujete za největší přínos psychedelické zkušenosti?

Poznání struktury vlastního Já. Rozpuštění iluze oddělenosti od vnějšího světa. Prožitek vibrací, které utvářejí svět. Zrození zvuku…

 

Dr. Pavlína Brzáková v diskuzi s Prof. Jiřím Horáčkem na Velký psychedelický pátek

Dr. Pavlína Brzáková s Prof. Jiřím Horáčkem v diskuzi na Velký psychedelický pátek

 

Co považujete za stinné stránky a rizika psychedelik či dění kolem nich?

Ve vztahu k psychedelickým látkám se obávám spíš lidské touhy po senzaci, hromadění zážitků, nenasytnosti. Mám na mysli jakýsi duchovní turismus. Lehká dostupnost také vyvolává devalvaci. V zahraničním tisku proběhlo několik článků o tragických nehodách či zavinění úmrtí ze strany lidí, kteří se vypravili za psychedelickými zážitky do Amazonie. Můj názor z toho jasně vyplývá – nejsem pro volné rozšíření a dostupnost těchto látek ve společnosti.

Jaké největší životní uvědomění vám přinesly psychedelické látky nebo spirituální praktiky? Které?

Nejvíce jsem se o sobě dozvěděla díky dlouhodobým pobytům v sibiřské tajze, kam jsem jezdila sama, a kde jsem trávila měsíce ve společnosti pastevců sobů. Jiný způsob života mi umožnil nahlédnout ze strany na naši kulturu a otřásl mými vnitřními základy. Prožila jsem také různé stavy vědomí, které ke mně přišly spontánní cestou a byly velice silné. Ve srovnání s tím byly psychedelické zážitky (ayahuasca, kaktus San Pedro, LSD) jakousi rekapitulací toho, co ke mně přišlo spontánně v prostředí přírodních národů nebo při ohrožení života (tonutí v peřejích, dlouhodobá dehydratace). Všechny tyto látky jsem poznala v kulturních kontextech, kam patří, kromě LSD, jehož účinek jsem vyzkoušela v jedné experimentální laboratoři v zahraničí. Protože se dlouhodobě zabývám šamanismem, jsem za tyto zážitky vděčná, protože mohu nyní srovnávat. Zatím ovšem na mě nejvíce zapůsobily přírodní rituály jihosibiřských šamanů, kterým ke vstupu do transu postačí zvuk bubnu.

Před pár lety jsem také strávila nějaký čas v buddhistickém klášteře v čínském Kantonu a prožila několik meditací a rituálů ve společnosti tamních mnichů a mnišek. Byly to rovněž prožitky, které se pro můj život ukázaly jako velmi posilující. Cokoli jsem na své životní cestě potkala z oblasti spirituality, mělo svůj velký smysl. Psychedelika ve své současné životní etapě nevyhledávám. Rituály, které jsem s nimi prožila, splnily svou úlohu, a dlouhodobě již necítím potřebu jejich pomoci využívat.

V čem se podle vás potkávají psychedelika, věda a spiritualita? V čem se naopak rozchází?

Pokud se dívám s otevřeným srdcem a otevřenou myslí, nevidím rozdíly. Vše se zdá být jedním.

 

Dr. Brzákovou pozval Beyond Psychedelics již na Velký psychedelický pátek, kde v diskuzi moderované Danielou Drtinovou s doc. Štampachem a prof. Horáčkem debatovali o psychedelických látkách, spiritualitě a vědě.