Svatava Bardynová: Měly by existovat kliniky pro bezpečnou psychedelickou zkušenost

Mgr. Svatava Bardynová je psycholožka a psychoterapeutka s letitými zkušenostmi v oblasti adiktologie, momentálně kromě své soukromé praxe působí ve Společnosti Podané ruceVe své praxi je otevřená otázkám spirituality a změněných stavů vědomí. Je frekventantkou výcviku facilitátorů holotropního dýchání Grof Transpersonal Training a jak se dočtete v rozhovoru dále, sama prošla psychospirituální krizí, v jejímž zvládnutí jí pomohla právě technika holotropního dýchání. Je také členkou Mezinárodního transpersonálního centra Holos v Opavě, kde se s touto technikou pracuje.

Svatava se pohybuje mimo jiné na rekreační scéně – působila na vedoucí pozici projektu Psycare, jehož posláním je minimalizovat rizika plynoucí z rekreačního užívání psychedelických látek. Jedná se o zajištění speciálních zón klidu a vytvoření bezpečného prostředí pro lidi procházející náročnou psychedelickou zkušeností na hudebních festivalech.

Na Česko-slovenském psychedelickém fóru 18.-19.10.2019 v Praze představí téma “Rizika a úskalí užívání psychedelik“.

 

Jak pohlížíte na současnou situaci v České, případně Slovenské republice týkající se psychedelických látek a změněných stavů vědomí?

Myslím, že se se vším v posledních letech roztrhl pytel. Jsme uprostřed psychedelické renesance. Domnívám se, že větší zájem je v posledních letech také o holotropní dýchání a jiné způsoby práce s mimořádnými stavy vědomí (Vision Quest atd.). Lidé prahnou po spiritualitě. Běží psychedelické výzkumy v Národním ústavu duševního zdraví. Od roku 2014 do ČR několikrát znovu přijel Stanislav Grof, to mě osobně nejvíce potěšilo. Proběhlo s ním několik vícedenních přednášek a seminářů holotropního dýchání, o které byl obrovský zájem.

Ruku v ruce s tím se ale občas dějí věci, které člověka nepotěší, například nezodpovědný přístup některých lidí, kteří zde pracovali s 5-MeO-DMT. Podobně vnímám situaci s ibogainem. Zejména u těchto substancí bych byla opatrná, zvláště při tom jak probíhá výběr uchazečů, jak probíhá příprava, samotná akce, ale i jak se řeší integrace zkušenosti. To všechno jsou otázky nutné ke zvážení. 

 

Začněme tím pozitivnějším, jaké tedy vidíte největší přínosy psychedelické zkušenosti?

Největší přínos psychedelické zkušenosti je hodně individuální věc. Každému to může přinést něco jiného, někomu třeba nic. Nepochybně řadě lidí to může i uškodit. Mohou  mít traumatickou zkušenost nebo to může poškodit jejich duševní zdraví. Kdybych to měla ale nějak zobecnit a zároveň popsat vlastní zkušenost, tak přínos vidím ve spirituálním a osobnostním rozvoji člověka a pozitivním vlivu na duševní zdraví. Pokud se s psychedeliky pracuje správně a nejsou kontraindikovány (např. minulá či probíhajcí psychóza), může to vést k velké úzdravě a posunu v životě. Lidé jsou po takových zkušenostech méně rigidní, více tvůrčí, otevření vůči novým zkušenostem, jejich agresivita se snižuje. Jsou mírumilovnější a vnímavější k ekologii. Mohou se zbavit řady nepříjemných symptomů jakou jsou úzkosti, deprese, posttraumatická stresová porucha, psychosomatické problémy, závislosti. Mě jedna z posledních zkušeností s LSD například přiměla přestat kouřit.

 

“Ty nejdůležitější věci jsou zadarmo.”

 

Přednáška Svatavy Bardynové se dotkne rizik psychedelické zkušenosti

Co pro Vás osobně znamená spiritualita?

Další dimenze lidství, kterou žiji, aniž bych o to vědomě usilovala. Něco co mě formuje a pomáhá překonávat hendikepy z minulosti. Něco co mi dává smysl. 


Přinesla vám psychedelika nebo změněné stavy vědomí nějaké životní uvědomění? 

Že jsou věci, které nás přesahují. Že život je dar. Je potřeba se mít ráda a žít v míru a lásce. Že ty nejdůležitější věci jsou zadarmo.

Na Psychedelickém fóru budete mít přednášku o rizicích psychedelických látek. Jaká jsou podle vás stinné stránky psychedelik a změněných stavů vědomí?

Rizika psychedelik platí zejména pro ty, kteří je užívají v rekreačním kontextu, v prostředí noční zábavy. Znám to z vlastní zkušenosti z doby, kdy jsem byla mladší. Chtěli jsme mít s přáteli tyto zážitky, ale nikdo nám nedal mapu, jak se v tomto terénu pohybovat. Nebyli tu žádní šamani, kteří měli know-how, ani zde nebyly kliniky, kde by šlo s psychedeliky bezpečně pracovat. Rovněž chyběl důraz na přípravu, na proces a jeho integraci. Často chyběl důraz i na samotný setting anebo jsme se domnívali, že setting je v pořádku. Ale nebyl. 

Důsledky byly různé – od psychedelického bypassu, přes inflaci ega až po zážitky psychospirituální krize. Tou jsem prošla v roce 2008 a hodně souvisela právě s nezodpovědným užíváním psychedelik. Člověk zažíval stavy, kdy vystupoval z těla, vnímal energie v těle, ztotožňoval se s božskou energií. Nacházel se v mystickém mimořádném stavu vědomí a v jednotě. Druhý den se ale všechno rozpadalo pod rukama, člověk měl dojem, že ztrácí sám sebe…

Byla to taková smrt ega. Bylo to neuvěřitelné. Z určitého pohledu by tyto zážitky šly označit jako “psychotické”. Paradoxně to, co mi pomohlo se z toho dostat, byla opět práce s mimořádným stavem vědomí – konkrétně holotropní dýchání. Po několika procesech všechny symptomy ustaly a já se cítila jako úplně nový člověk. Byla to taková duchovní transformace.

Rizika psychedelik jsou bohužel o to větší díky ilegálnímu kontextu. Je otázka, kdo s tím umí vlastně pracovat? Myslím, že všichni se tak nějak učí. Osobně jsem se nejvíce naučila při práci s holotropním dýcháním. To považuji za nejbezpečnější způsob práce s mimořádnými stavy vědomí. Je zde velký důraz na zodpovědnost, výběr účastníků, přípravu na proces i jeho integraci. Lidé, kteří vychází z Grof Transpersonal Training znají dobře mapu, jak pracovat s mimořádnými stavy vědomí.

Trochu se bojím toho, aby zbyl prostor i na diskuze co se týče rizik psychedelik. Aby ve snaze pomoci psychedelické renesanci se o tom nemluvilo naopak příliš v superlativech. Toto se týká jak mluvení na veřejnosti, tak toho, jak se mluví v akademické obci a jak se dělají výzkumy.

 

Zmínila jste rekreační užívání, jak na něj pohlížíte? Mělo by být legitimní užívání psychedelik i pro odpočinek či zábavu? Pokud ano, za jakých podmínek?

V rekreačním užívání psychedelik vidím riziko, zvláště pro duševní zdraví. Tím, že jsou psychedelika ilegální se bohužel přidávají na seznam k dalším drogám, které se v prostředí noční zábavy užívají. Dobře to jde vidět na velkých evropských psychedelických festivalech na které jezdím. Aby toho nebylo málo, lidé často zkombinují psychedelika s alkoholem a nebo marihuanou. Je zde kokain, rajský plyn, různé designer drugs a samozřejmě amfetaminy. Tento přístup není o práci na sobě ani o spiritualitě. Přesto si myslím, že užívání psychedelik pro odpočinek či zábavu je legitimní a může pro někoho dobře fungovat i v prostředí noční zábavy. Záleží to na mnoha různých faktorech, jako je užívání dalších látek k tomu, práce se setem a settingem, osobnost uživatele. To všechno hraje roli. Je to o zodpovědnosti každého z nás. 

 

 

Co považujete za největší výzvy při zvažování racionální regulace psychedelik do společnosti? Jak by podle vás měla probíhat?

Vnímám celou řadu hrozeb, z nichž jednou z nich je např. farmaceutický průmysl. Ten je schopný zneužít čehokoliv ve svůj prospěch. Psychedelika jsou mocné nástroje a při neopatrném zacházení se dá leccos pokazit. Vezměme si příklad ketaminu. Ano, funguje dobře na rezistentní deprese, ale také je dobré se podívat na to, že je návykový. Je něco jiného využívat psychedelika jako nástroje pro terapii, např.MDMA-assisted psychotherapy, kdy s danou látkou zachází odborník a pacientovi ji pouze podá nebo používat ketamin jako lék (tedy opravdu lahvička s nosním sprejem), co si lidé mohou aplikovat sami.

Co se týče regulace psychedelik, souzním plně s názorem Stana Grofa, aby existovaly kliniky, kde budou lidé moci bezpečně užít psychedelikum za účelem nejen léčebným, ale i heuristickým. Je to vlastně takový harm reduction přístup.

 

Myslíte si, že psychedelická zkušenost nebo změněný stav vědomí by mohl být součástí profesního vzdělávání v oblasti duševního zdraví či jiných profesí?

Myslím, že by to bylo skvělé pro všechny pomáhající profese, ale zvláště pro psychiatry a psychology. Aby díky tomu vzali v potaz rozšířenou kartografii psyché, tak jak ji předložil Stan Grof, tedy uznali oblast perinatální a transpersonální. Zároveň aby na sobě zapracovali a nahlédli na svoje kořeny neproduktivního chování atd. Taková zkušenost by pak mohla u odborníků na duševní zdraví vést k tomu, že nebudou lidi v duchovních krizích patologizovat, dělat z nich psychotiky a medikovat antipsychotiky, ale nabídnou jim úplně jiný rámec pro práci s danou zkušeností.

 

Myslíte, že by psychedelické látky mohly mít své místo v náboženské praxi? Měla by např. psychedelická zkušenost být legálně dostupná náboženským představitelům, např. kněžím či buddhistickým mnichům?

To by bylo skvělé. Mohlo by to vést k tomu, že by pak jednotlivá náboženství ani nemusela existovat, protože by převládla univerzální nenáboženská spiritualita. Dokážete si to představit, že by národy přestaly kvůli náboženství spolu bojovat? 

“Když jsem se z tohoto tripu vrátila, radikálně to změnilo můj pohled na smrt.

Myslím, že smrt musí být krásný zážitek.”

 

Již jste naznačila, že jste prožila psychedelickou zkušenost. Mohla byste ji posdílet? 

Mám zkušenosti s psychedeliky, s technikou holotropního dýchání a potom se spontánními mimořádnými stavy vědomí, které se objevovaly v době mojí psychospirituální krize. To bylo hodně přísný. Představte si, že se půlku dne nacházíte v mystickém stavu, který by šel označit jako “peak experience”, necítíte se zkrátka střízlivě, i když víte, že střízliví jste. Vše si uvědomujete, nevíte, jak to zastavit a ještě k tomu víte, že nemůžete s těmito “symptomy” přijít do běžné psychiatrické ambulance, protože jinak vás zamedikují olanzapinem.

Jednu z nejsilnějších zkušeností pak mám s ketaminem. Prošla jsem na tom zážitkem blízkým smrti. Úplně jsem ztratila tělo, mysl, sebe sama, tuto planetu, trojrozměrný prostor, lineární čas. To všechno přestalo najednou existovat. Stala jsem se kosmickým vědomím. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem neumřela skutečně. Když jsem se z tohoto tripu vrátila, radikálně to změnilo můj pohled na smrt. Myslím, že smrt musí být krásný zážitek.

 

Prožila jste tedy látkový i nelátkový změněný stav vědomí, rozlišujete mezi jejich benefity? Co považujete za hlavní rozdíly mezi těmito způsoby?

Mám zkušenosti s psychedeliky a s technikou holotropního dýchání. Nemůžu říct, co je lepší. Mám různé období, kdy pracuji více s psychedeliky, jindy zas s dýcháním. Ale bezpečný rámec jsem nejvíc zažila na dýchání. Je to elegantní technika, bezpečnější než psychedelika. Ten stav je čistší, nejsou tam žádné nežádoucí účinky jako u psychedelik. Lépe můžete kontrolovat, jak moc to pustíte. To je výhoda i nevýhoda – jak pro koho. Nicméně paradoxně se pak děje to, že lidé si při dýchání často dovolí to pustit víc než u psychedelik, což je zřejmě podpořené settingem samotným, řízenou prací s tělem, která se při dýchání nabízí. Mám zkušenost, že když je holotropní proces dobře podpořen (facilitátory, hudbou, skupinou), člověk se může dostat velmi hluboko. 

Jeden můj kolega říká, že dýchání je jak jízda na kole, zatímco psychedelika jako let v letadle. S tím bych souhlasila. S psychedeliky můžete vidět víc, ale ne tak detailně, ne všechno si třeba zapamatujete, může to proběhnou více nevědomě. Takže oboje má něco. Pro rezistentní lidi bych psychedelika doporučila, ale stejně bych začala dýcháním. Navíc se oboje dobře kombinuje.

 

A jaká je vaše nejoblíbenější psychedelická substance a proč?

Těžko říct. Spíš bych asi řekla, že obecně klasická psychedelika – tryptaminy, tedy látky jako psilocybin, LSD, DMT. To mi dělá moc dobře. Cítím se potom vždy svěží, nabitá energií a připravená do práce na různých úkolech.

 

Psychedelika a děti nebo kojící či těhotně ženy jsou kontroverzní témata. Přesto se však můžeme dočíst, že například ayahuascu užívají jak děti, tak těhotné a kojící ženy. Jak na tuto problematiku pohlížíte vy?

Vždy se na to musíme podívat optikou dané kultury. V Amazonii to bude asi jiné než u nás v západní kultuře. Tam si to dovedu představit dobře, tady opravdu ne. Nevím, proč by měly těhotné ženy podstupovat psychedelickou nebo holotropní zkušenost. Dýchání je obecně u těhotných kontraindikováno, rovněž kvůli práci s tělem, která je někdy pro zdárné zakončení procesu nutná. To stejné se může stát u psychedelik. Co se týče dětí, tam takový problém nevidím, třeba dýchání s dětmi – proč ne? U psychedelik bych ale počkala déle.

 

Jak pohlížíte na tradiční vs. moderní užívání psychedelik?

Myslím, že oboje může fungovat vedle sebe. Šamani z Jižní Ameriky tady u nás jsou myslím moc fajn, přiváží tradici. Učí nás oprašovat naše tradice (např. keltského šamanismu). Můžeme se od nich hodně naučit, např. pokoře při práci s psychedeliky. Ale také to můžeme posunout do více západního kontextu, kde bude větší důraz na pečlivost, detaily, mnohem větší důraz na přípravu a integraci. To vidím např. v Grof Transpersonal Training, kde pracujeme s holotropním dýcháním, ale máme i moduly zaměřené na psychedelika.

 

“Bylo by fajn, kdyby existovaly kliniky pro bezpečnou psychedelickou zkušenost.”

 

Co si myslíte o problematice mikrodávkování psychedelik? 

Moc tomu nerozumím, ale popravdě moc tomu ani nefandím. Necítím tuto cestu. Myslím, že nemáme zatím dostatečná data o výzkumných závěrech v této oblasti. Je to nějaký současný módní fenomén. Z hlediska toho, že s psychedeliky jsem naučená pracovat v rámci: příprava – sese – integrace, kdy každá z těchto tří částí je stejně důležitá, mně mikrodávkování psychedelik nedává smysl. Co se děje se symptomy u těch lidí, kteří mikrodávkují a najednou přestanou mikrodávkovat? Vrací se symptomy zpět? Děje se něco jiného? Je to velká neznámá…

Ale chápu, proč se to hodí do dnešní rychlé doby.

 

Jak si představujete ideální společnost z hlediska psychedelických látek a změněných stavů vědomí?

Bylo by fajn, kdyby existovaly kliniky, kde by lidé za různým účelem mohli přijít a absolvovat psychedelickou zkušenost. Jak jsou semináře holotropního dýchání, tak obdobně pracovat s psychedeliky – bezpečně, s proškoleným personálem, který dbá na kontraindikace. Aby to nebylo přístupné jen pro lidi s některými diagnózami. Zároveň se zbavit celého ilegálního rámce, pak by se dalo i lépe dohlédnout na kvalitu jednotlivých akcí. To by bylo super.  

 

Srdečně vás zveme na Česko-slovenské psychedelické fórum! Budete mít příležitost setkat se s odborníky z různých kruhů a být svědky diskuzí o změněných stavech vědomí, spiritualitě, psychedelických látkách a jiném.