Novozélandský úřad Medsafe povolil dvěma psychiatrům podávat farmaceuticky vyrobené MDMA dospělým s posttraumatickou stresovou poruchou, kterým běžná léčba nepomohla. Nejde však o plošné schválení MDMA jako léčiva.
Nový Zéland se zařadil mezi první země, které umožňují využití MDMA při léčbě posttraumatické stresové poruchy mimo klinické studie. Rozhodnutí oznámené 4. září 2026 se zatím týká pouze dvou psychiatrů, kteří získali individuální povolení od lékového regulátora Medsafe.
Léčba bude určena dospělým pacientům po důkladném klinickém posouzení. Probíhat má v kontrolovaném prostředí jako součást širšího terapeutického programu.
Povolení neznamená běžně dostupnou léčbu
MDMA na Novém Zélandu nadále zůstává neschváleným léčivem. Každý další psychiatr, který by jej chtěl při léčbě PTSD využívat, musí projít vlastním schvalovacím řízením a doložit odbornou způsobilost, terapeutický protokol i způsob zajištění bezpečnosti pacientů.
Rozhodnutí proto nelze chápat jako legalizaci MDMA. Jde o úzce vymezený přístup pro lidi, kterým dosavadní léčba nepřinesla dostatečnou úlevu. Podmínky popsalo novozélandské ministerstvo zdravotnictví.
Látka je pouze jednou částí léčby
Farmakologická sezení jsou součástí procesu zahrnujícího přípravu, psychoterapii a následnou integraci zkušenosti. Akutní účinek MDMA může zmírnit strach a obranné reakce, které ztěžují práci s traumatickými vzpomínkami. Výsledek ale závisí také na kvalitě terapeutického vztahu, práci s hranicemi a navazující péči.
Ve jedné klinické studii třetí fáze se 104 účastníky přinesla MDMA-asistovaná terapie větší zmírnění příznaků než terapie doprovázená placebem. Po 18 týdnech již diagnostická kritéria PTSD nesplňovalo 71,2 % lidí ve skupině s MDMA oproti 47,6 % v kontrolní skupině. Výsledky vyšly v časopise Nature Medicine.
Schválení ještě neznamená dostupnost
Novozélandský postup se podobá modelu, který od roku 2023 funguje v Austrálii. Také tam mohou MDMA pro PTSD předepisovat pouze zvlášť autorizovaní psychiatři a každý program musí splnit požadavky na dohled, etické posouzení a terapeutický protokol.
Takový model umožňuje léčbu zavádět postupně a sbírat zkušenosti z praxe. Současně ale může zůstat dostupná jen malému počtu lidí. Péče vyžaduje vyškolený tým, několik dlouhých sezení, zdravotnické zázemí a následnou podporu. Významnou otázkou proto bude také její cena a možnost úhrady.
Novozélandský model tedy představuje spíše kontrolovaný začátek než definitivní potvrzení nové léčby.
Zdroje: